HISTORIE OBCE BURŠICE

Mohutný hřeben hory Vidhošť vévodí celému Pošumaví. Na jejím úbočí kdysi stála osada, která nesla stejné jméno. Až k této osadě Vidhošť směřují počátky Buršic. Ještě v padesátých letech dvacátého století byly patrné zbytky zdiva a sklepů, které se v tomto místě uchovaly. Ale pro tehdejší výstavbu chat okolo rybníka Valcha byly zbylé kameny vhodným stavebním materiálem a tak po osadě Vidhošť není dnes již ani památky.

Osadu tvořily tři dvorce. Jejich osadníky byly rody Vítků, Podlesáků a Burešů. První dva rody založily později Ústaleč a Krutěnice. Burešové koupili v blízkém okolí usedlost, ze které pak vzniká obec Buršice.

Po Janu Burešovi, jehož jméno bylo domáckou podobou jména Burian, zdědil hospodářství Matěj Hrouda. Ten svému nevlastnímu bratru Janu Kohoutovi vystavěl v sousedství další usedlost. Třetím osadníkem byl Filip Straka, který se však později vystěhoval.

První písemná zmínka o Buršicích pochází z roku 1381, v souvislosti s Jakube Mathicem z Vodňan z dob vlády krále Václava IV. Vzhledem k písmenu „š“ v názvu obce se její jméno psalo v průběhu staletí různě.

Během své existence měla obec celou řadu majitelů. Z historického hlediska je třeba připomenout Petra Zmrzlíka ze Svojšína, který Buršice koupil v roce 1544 a připojil je k Neprachovské tvrzi. V roce 1588 byly Neprachovy odkázány Jiřímu Hazištejnskému z Lobkovic, který je připojil k panství Nalžovskému.

V roce 1591 zakoupil Nalžovy Karel Švihovský z Reisenberka a majetkem členů tohoto rodu zůstalo panství celé následující století.

Po třicetileté válce, která skončila v roce 1648, byly z důvodu evidence sepsány tak zvané berní role. V těchto jsou Buršice úředně charakterizovány takto: „Žijí zde chudí lidé a půda v horách je hubená“.

Na výměře 152 strychů v té době hospodařilo sedm usedlíků. Byli to: Šimon Maxa, Jiřík Němeček, Jan Janus, Jindřich Chlad, Tomáš Žďársa, Václav Mlynář a Václav Balatej.

Velmi zadlužené Nalžovské panství koupil v roce 1716 hornorakouský hrabě Potting a po hrabatech z Pottingu přebírá Nalžovy František Xaver Taafe z irského šlechtického rodu. Tento rod se proslavil skvělou politickou, diplomatickou i společenskou kariérou u Vídeňského dvora. Jeden z nich – Ludvík, ministr práv a rektor vídeňské univerzity, mění les Prašivici v místo promenád a nechává zde vystavět umělou zříceninu rodného irského hradu. Jeho syn Eduard vyniká z rodu nejvíce, když se na čtrnáct let stává ministerským předsedou rakouskouherské monarchie.

V roce 1924 přišla pozemková reforma a tou končí sláva Nalžovského panství. Znovu zadlužený velkostatek koupil v roce 1937 Karel Muller, který zde hospodařil do roku 1948.

Po správní stránce, byly Buršice do roku 1910, součástí domovské obce Brod-Buršice-Vlčnovy. Později byla obec osamostatněna, aby v roce 1960 připadla pod Místní národní výbor Kolinec.

Mezi významnější stavby v obci je možno zařadit kapli P. Marie (dříve Petra a Pavla a pak povýšena na Sv. kříže), která byla postavena v roce 1882 za starostování Václava Knetla z Buršic č. 2. V letech 1946 – 1948 probíhala její rozsáhlejší oprava, která stála 22500 Kč. V roce 1949 v ní byl vysvěcen zvon vážící 40 kg. Velký mariánský obraz „Madony české“, který byl vysvěcen o pouti v roce 1950, věnovala rodina Kotálova, která tehdy bydlela na Ptákovně. „Lípy svobody“ před kapličkou byly vysazeny v roce 1926.

V roce 1890 byla v Buršicích dostavěna obecní budova, známá jako „Pastouška“. Fungovala jako hasičské skladiště, obecní chudobinec, později zde byl obchod pana Kuthana, klubovna a především spolková místnost, kde probíhaly akce hasičského sboru. Dnes je budova soukromým majetkem.

Společenský život v obci byl spojen také s hostincem na „Ptákovně“. Byl vystavěn v roce 1914 a otevřen v předvečer 1. světové války. Po jeho staviteli, panu Karlu Ptákovi, který provozoval kamenickou živnost v kamenolomu v Křemešné a pro jehož 35 kameníků měl původně sloužit jako kantýna, se tam říká dodnes. Ovšem původní název byl „U sokola“, protože majitel byl vášnivým Sokolem. Tento název se ale nikdy neujal a tak přes řadu různých majitelů se tam na „Ptákovně“ říká dodnes.

Avšak původní hostinská koncese, která byla přenesena do nově vystavěného hostince U Kubů, patřila k číslu popisnému 4 – dnes u Vacherlonů. Nový hostinec byl vystavěn v roce 1934, původně bez tanečního sálu. Ten byl přistaven o rok později. Ročně se zde konaly 3 – 4 taneční zábavy a hrála četná ochotnická divadelní vystoupení.

V roce 1901 byly za podpory státu provedeny na polích okolo Buršic rozsáhlé meliorační práce. Byly prováděny ručně a velice odborně. Další podobné práce, zvláště z 80. let i když s pomocí moderní techniky, kvality původních meliorací jen těžko dosahovaly.

V první polovině 20. let byla v Buršicích založena v chalupě u Kojzarů kampelička. V letech 1931 – 1932 byl zbudován skupinový vodovod pro horní část obce. Byl veden potrubím z Loužků za Ptákovnou a přes některé problémy se spádem, stačil zásobovat vodou všechna hospodářství, pokud se na něj napojila. Později se rozhodli uživatelé tento vodovod pro nedostatek vody rozšířit o nové rameno z tak zvané „Zákle“. Pro dolní část obce byl vybudován vodovod v roce 1960 ve spojení se stavbou kravína.

Buršice byly elektrifikovány v roce 1944 a v roce 1949 byl zaveden telefon. Do obce nikdy nejezdil autobus.

V Buršicích bylo v roce 1957 založeno zemědělské družstvo, které bylo 1. 1. 1961 sloučeno s JZD Kolinec.

Zajímavý je vývoj obyvatelstva v Buršicích. V roce 1850 jich bylo 209, v roce 1900 – 165, v roce 1950 – 106 a v roce 1980 – 57. Dnes má obec 25 trvale žijících občanů, z toho 9 důchodců. Popisných čísel je 32 i když některé domy již neexistují. Trvale obydleno je 10 stavení. Nadmořská výška obce je 600 m. n. m., výměra katastru je 222 ha.

HISTORIE SDH BURŠICE

Novodobé dějiny obce jsou nerozlučně spojeny se vznikem hasičského sboru.

Sbor byl prakticky založen v roce 1904, z iniciativy zavlekovského řídícího učitele Mráze a podnětu tehdejšího starosty obce Václava Knetla. Tehdy to bylo sdružení lidí bez jakéhokoliv vybavení, jen s tím, že si musí vzájemně pomoci a to hlavně při požárech a také pomoci ostatním přispívajícím do sboru. Oficiálně byl pak sbor zaregistrován až v roce 1906. Proto bylo možno od pamětníků slýchávat, že v historii hasičského sboru byly při jeho založení dva roky ubrány.

Zakládajícími členy sboru byli: František Dušek, Jan Hrouda, Vavřinec Jílek, Josef Knetl, Matěj Kohout, Filip Kojzar a Josef Voska. Sbor spadal pod hasičskou župní správu v Plánici. V roce 1905 byla zakoupena dvoukolová ruční stříkačka, která tehdejším poměrům a požadavkům plně vyhovovala. Byla zakoupena od firmy Antonín Smekal Smíchov za cenu 949 Kčs. S celou výstrojí – včetně hadic a savic- je pak v dokumentech uvedena přesná cena 1226,96 Kčs. Stříkačka byla uskladněna v obecní budově – v Pastoušce. Vybavení sboru bylo neustále doplňováno a tak v roce 1910 byl jedním z nejlépe vybavených sborů v celém okolí.Osobní výstroj buršických hasičů byla složena z těchto částí: služební oblek, přilbice, pás lezecký s karabinou, sekerka lezců, smyčka, pás členstva, sekerka střkačníků, trubka harcovka, povelka a píšťalka.

V té době sbor tvořili:

Václav Maxa – velitel

Josef Voska – náměstek velitele

František Kuba – hudec

Jan Hrouda – lezec

a dále František Dušek, Vavřinec Jílek, Josef Knetl, Jan Knížek, Matěj Kohout a Filip Kojzar – stříkači.

Protože staré hasičské skladiště v obecní budově nevyhovovalo, rozhodlo tehdejší obecní zastupitelstvo o vybudování samostatné hasičské zbrojnice, která byla vystavěna v roce 1928 svépomocí, cca za 8000 Kčs, podle plánů plánického stavitele Františka Hošťálka. Lípy před touto zbrojnicí byly vysazeny v roce 1937.

Sbor zasahoval při požárech v Ústalči v Zavlekově a 30. října 1935 v Buršicích. To již měla původní stříkačka nový podvozek tažený párem koní. Ten byl zakoupen v roce 1933 za 3000 Kčs. V červenci roku 1937 sbor poprvé oslavil své výročí – třicetileté trvání. Oslav se za krásného letního počasí zúčastnilo několik okolních sborů a velký počet obyvatel. Zápis říká, že „Po slavnostním shromáždění naproti kapličce, proběhlo v Kohoutovo zahradě hasičské cvičení s koncertem dechové hudby a vše bylo zakončeno taneční veselicí na „Ptákovně“.

Hasiči udržovali svoji akceschopnost pravidelným nácvikem a také tehdy oblíbeným, sekyrkovým cvičením. Příjem sboru tvořily příspěvky od přispívajících občanů a také příjem z pořádání již zmíněných divadelních představení. Vrcholem divadelních ochotníků z Buršic bylo období po 2. světové válce, kdy jejich hry režíroval Jaroslav Krůs. Diváky si získaly zejména hry „Zlý jelenů“, „Stavěli zedníci“ a „Třikrát svatba“. Kromě Buršic, hráli ochotníci svá představení i v okolních obcích a byli tak úspěšní, že si z výnosů vystoupení mohl sbor zakoupit v roce 1951 svoji dávnou tužbu – motorovou stříkačku.

Byla to stříkačka DKW z Krásného Dvora koupená za 39 760 Kčs. V roce 1953 si k ní sbor pořídil z Plánice dvoukolovou káru a v roce 1955 nákladní auto Fiat, které sloužilo i pro potřeby občanů. Auto bylo garážováno pod přístřeškem u Kojzarů, což však neodpovídalo požadavkům a tak bylo rozhodnuto postavit novou požární zbrojnici z opuštěné chalupy u Krejčáků. S její stavbou bylo započato v roce 1955.

Později byla sboru přidělena nová stříkačka PS-16, kterou vlastní sbor dodnes. Tuto závěsnou motorovou stříkačku postupně tahala dvě auta. Mohutný, na spotřebu benzinu nenasytný ZIL a později Praga V 3 S, kterou pak odkoupil Místní národní výbor v Kolinci pro svoji potřebu.

Sbor se pravidelně zúčastňoval hasičských soutěží, námětových cvičení a všech akcí okrsku. Velkým svátkem pro lidi v obci bylo udržování tradice Masopustu. Tato tradice skončila postupným odchodem muzikantů, zejména bratří Hroudů a harmonikáře Kuby. S tím, jak se snižoval počet obyvatel, omezoval se také společenský život v obci a byl tím zasažen i hasičský sbor. Vždyť trvalé bydliště v Buršicích měli je 3 činní členové sboru. Přes všechny potíže byli však ti ostatní vázáni ke své obci pevným poutem. Dodnes také buršickým závidí jejich činnost sbory mnohem větší a početnější.

Mezi tradiční každoroční akce patří vždy o Velikonocích a před vánocemi výlov rybníků na Vlčincích a v Buršicích. Obnovila se tradice stavění Máje. Této akce se zúčastňuje nejen celá vesnice, ale také přátelé z blízkého okolí.

V roce 1999 bylo sboru po odprodeji Pastoušky zakoupeno Obecním úřadem v Kolinci nové vybavení, včetně stříkačky PS-12, se kterou se sbor zúčastňuje hasičských soutěží, kde se pravidelně umísťuje mezi nejlepšími.

Téměř svépomocí, byla postupně přebudována nová hasičská zbrojnice, která již neslouží jen pro potřeby sboru, ale je doslova centrem společenského života celé obce. Souží i pro potřeby Obecního úřadu.

Mezi významné mezníky v historii sboru patří 15. leden 2005, kdy do sboru vstoupilo 22 nových členů a stav členské základny 22 hasičů se rozrostl na dvojnásobek. Poprvé v historii sboru se členkami staly také ženy.

Prvním velitelem sboru po jeho založení byl

Josef Voska – rolník z č. p. 6

Další velitelé sboru:

Václav Maxa – rolník z č. p. 5

Josef Kojzar – zedník, nájemce hostince na „Ptákovně“

Jan Babka – domkář a kameník z č. p. 23, (také kronikář obce)

Jan Kohout – domkář a kameník z č. p. 13

František Pintíř ml. – obchodní příručí z č. p. 20

František Kočí – domkář a kameník z Vlčinců

Alois Pintíř – domkář a kameník z č. p. 20

Václav Lísa – kameník z č. p. 18

Zdeněk Vítovec – zootechnik z č. p. 26